2. Úvod
  3. Věda
  4. Podpora výzkumu
  5. Core facilities
  6. Biochemická farmakologie
  7. ADME-Tox

ADME-Tox

Kdy má smysl začít řešit ADME?

  • Látka má prokázanou biologickou aktivitu vůči molekulárnímu cíli - ideálně ve dvou nezávislých – ortogonálních – testech (např. inhibiční aktivita vůči enzymu in vitro a na buňkách).
  • Látka je selektivní vůči nejbližším off-targetům (např. protinádorová léčiva jsou netoxická pro nenádorové buňky)
  • Existuje farmakologická indikace

V některých případech může ADME charakterizace látek napomoci i k vysvětlení zdánlivě paradoxních výsledků získaných v buněčných a nebuněčných screeningových systémech tj. nemusí se vždy výlučně jednat o projekty lékového výzkumu. Pokud si nejste jistí, domluvte si u nás konzultaci, rádi vám poradíme, abychom zajistili, že servis bude využíván účelně.

Jaká je optimální sekvence testů? Většina projektů časného lékového vývoje zahrnuje v první řadě odpovědi na otázky týkající se rozpustnosti ve vodných roztocích, metabolické stability a membránové permeability. Následně se přidávají testy vazebnosti na plazmatické proteiny (případně na tkáňové proteiny), interakce s cytochromy P450 (interakční potenciál)

Jaká je propustnost testů? Aktuální přístrojové vybavení nám umožňuje zpracování velkého množství vzorků najednou (384-jamkové destičky). Limitujícím faktorem nicméně zůstává vývoj kvantifikačních metod pro jednotlivé analyty, který vyžaduje vklad kvalifikovaného analytika. Do budoucna počítáme se softwarovým řešením, které zautomatizují i tuto část a otevře dveře screeningovému použití pro stovky látek najednou (bude-li poptávka).


 
ADME služby aktuálně zahrnují následující testy:
  • Plazmatická stabilita
  • Mikrozomální stabilita
  • Kinetická rozpustnost
  • PAMPA
  • CACO-2 permeační test
  • Vazebnost na plazmatické proteiny


Plazmatická stabilita je definovaná poločasem rozpadu látky v plazmě. Látky nestabilní v plazmě nejsou častokrát vhodné pro použití jako léčivo. Na výběr je lidská, myší a potkaní plazma.

Mikrozomální stabilita určuje, jak rychle se látka zmetabolizuje v játrech a je rovněž definována poločasem rozpadu látky. V játrech probíhá řada detoxifikačních reakcí, které můžou látku změnit v metabolit ještě před tím, než dosáhne požadovaného cíle. Na výběr k stanovení stability jsou, jako v případě plazmy, lidské, myší a potkaní mikrozomy.

Kinetickou rozpustnost můžeme stanovit v PBS pufru (pH 7.2) a také v simulacích žaludečního (pH 1.7) a střevního prostředí (pH 6.5). Rozpustnost potenciálních léčiv v těchto prostředích je klíčová při jejich absorpci žaludkem a/nebo střevními buňkami.

PAMPA (Parallel Artificial Membrane Permeability Assay) je test, kterým se stanovuje permeabilita látek z donorové do akceptorové jamky. Jedná se o pasivní difuzi přes syntetickou lipidovou membránu. Pasivní permeace napoví, jak je látka ochotna penetrovat přes membránu bez použití aktivního transportu. Zároveň se může odhalit „lepení“ látek na plastové stěny jamek, což se hodí při posuzování výsledků CACO-2 eseje.

CACO-2 test simuluje vstřebávání látek střevními buňkami. Používá se na to vrstva linie buněk kolorektálního adenokarcinomu. Výstupem je permeace z apikální (donorové) do bazolaterální (akceptorové) jamky, kde k tomu přispívá jak pasivní, tak aktivní transport přes buňky. Sleduje se i parametr „recovery“, který vyjadřuje množství látky, které se v buňkách zmetabolizovalo nebo v buňkách zůstalo.

Vazebnost látek na plazmatické proteiny je další důležitý parametr, který určuje, jak rychle se látka bude z těla vylučovat. Vysoká vazebnost na proteiny znamená pomalejší vylučování látky z organismu. Podmínkou proveditelnosti experimentu je vysoká stabilita látek v plazmě.

Kontakty

Laboratoře: A.01.32a a A.2.97